Utečenecký tábor Dollo Ado

Jeden den v životě…
Projekty, rozpočty, zprávy, schůzky… jak vlastně vypadá běžný den pracovnice JRS v Melkadidě?

6.00 - Cisterny na rozvoz vody v táborech startují před mými dveřmi a denně slouží jako můj budíček. Protože JRS je v Melkadidě zbrusu nová, bydlíme a pracujeme v areálu organizace International Rescue Committee (IRC). Kolegové spí ve stanech, já si dopřávám „luxusní” ubytování na matraci na podlaze ve zděné budově (momentálně se o pokoj dělím s francouzskou a americkou kolegyní z IRC). Následují moje krátké ranní motlitby a sprcha (sprchy se studenou vodou jsou dalším neobvyklým „luxusem” v našem areálu - protože žen je nás jen 5 a mužů zhruba 50, ráno si s gustem užívám sprchu bez čekání, zatímco na pánské straně se čeká aspoň deset minut). K snídani je většinou rýže, kroupy nebo těstoviny a čaj.

7.30 - Každé ráno začíná týmovou poradou JRS. V novém projektu se děje něco nového doslova hodinu po hodině a tak si ráno navzájem vyměňujeme zprávy a plánujeme detailně aktivity dne.

8.00 - Doráží můj somálský překladatel a buď pěšky (20 minut) nebo autem (5 minut) vyrážíme do tábora na ranní schůzku s našimi dobrovolníky z řad uprchlíků. K povinné výbavě patří deštník/slunečník, který mě během dne bude aspoň částečně chránit před neúprosným pouštním sluncem.

8.30 - Začíná schůzka s dobrovolníky (uprchlíky) v našem programu pro mládež. S pomocí tlumočníka dáváme dohromady aktivity týdne (3 fotbalové zápasy, zkoušky divadelního kroužku, organizace dvoudenního školení). Kontroluju, jak probíhá průzkum úrovně vzdělání mládeže v táboře (zjišťujeme úroveň vzdělání abychom, zda založit oficiální střední školu nebo neformální vzdělávání na základní úrovni).

10.00 - Během schůzky se dozvídám, že jedna z našich dobrovolnic se včera připletla do strkanice u distribučního centra, byla zatčena a strávila noc ve vězení. Jdu jí navšívit domů. Zastihnu jí ve stinném koutku, kde s několika sousedkami malují hennou květy na rukou jedné z nich. Hamdi (jméno změněno) mi vysvětluje, co se stalo. I když je z tlačenice a nepříjemné noci ve vězení trochu pochroumaná, celou dobu se chichotá a nakonec jí ze všeho nejvíc zajímá, jestli se mi líbí její vzorec z henny, který zrovna vymyslela. Kolem se motájí čtyři z jejích šesti dětí. Jedno má zanícené oči. Hamdi říká, že s holčičkou byla u tradičního léčitele, ale nepomohlo to. Navrhuju, aby zkusila německou zdravotní stanici v táboře a ona souhlasí.

11.00 - V táboře vyhledávám předsedu uprchlické samosprávy a kolegy z parterské neziskové organizace. S každým se na chvíli zastavuji a probíráme přípravy nadcházejících aktivit. Kam se hnu, doprovází mě houf dětí, které pokřikují „galathin, galathin” - somálské označení pro bělochy. Na tržišti se zastavuju a kupuju tradiční bederní šátek pro kolegu, který má dnes narozeniny.

12.30 - Oběd - tradiční etiopské chlebové placky (enžira), čočka a pár brambor. Po obědě v poledním horku trochu odpočinku v našem pokoji.

14.00 - Odpoledne vyrážím s kolegou do tábora Bokolmayo, asi půl hodiny autem po prašné cestě. Náš plán navštívit kancelář Úřadu Vysokého komisaře pro Uprchlíky (UNHCR) - jediné místo v okruhu 50km s přístupem na internet. Já si ještě chci smluvit schůzku s psycholožkou španělské partnerské organizace pracující v Bokolmayu a navíc bych se ráda stavila za kolegyní z Holandska, která prý včera onemocněla. Asi po 20ti minutách dorážíme k řece a zjišťujeme, že déšť opět smetl provizorní brod a dnes se do Bokolmaya nedostaneme. Máváme si s kolegy uvázlými na protějším břehu a míříme zpátky. Zbytek odpoledne využívám k přípravě krátkého školení o komunitním rozvoji pro mládež.

17.45 - Po krátké sprše se schází celý náš malý tým. Skromná narozeninová oslava pro jednoho z nás sestává z pár lahví limonády (zdá se, že pivo dnes ve vesnici došlo), pražených krup (chutnají lépe než by se z názvu mohlo zdát) a skromného dárku. Hlavně si užíváme fakt, že můžeme chvíli beze spěchu posedět a zavtipkovat (převážně na svůj účet) o uplynulém dni. V půl sedmé míříme na večeři (enžira, zelí, cizrna).

20.00 - Zpátky pod moskytierou na mé matraci (kromě komárů je v poslední době všude spousta obrovských ohyzdných „velbloudích pavouků”). Chvíli si čtu ale zjišťuju, že jsem příliš unavená. Nasazuji si sluchátka mp3 přehrávače. Kolem jedenácté hodiny se budím a zjišťuji, že mě hudba uspala. Jdu si vyčistit zuby. Generátor už je vypnutý a tak je slyšet jen cvrčky a nebe je poseté jasnými hvězdami.

Spätné odkazy URI | Komentáre RSS