Utečenecký tábor Dollo Ado

„Jmenuju se Jusuf a dnes byl nejlepši den mého života,” to mi řekl na závěr dnešního prvního fotbalového zápasu uspořádaného organizací JRS v uprchlickém táboře Melkadida vytáhlý mladík s pronikavýma očima.

Jusuf (jméno změněno) byl jedním z hráčů, kterým dnes JRS zapůjčila fotbalové dresy, kopačky a zbrusu nový míč a kteří za nadšeného fandění svých kamarádů a sousedů sehrály zápas na pečlivě označeném hřišti, s dvěma brankami a zkušeným rozhodčím. No a? No a to je v životě mladého somálského uprchlíka, který prožil celý život ve válečné zóně a uprchlickém táboře uprostřed etiopské pouště splněný sen.

Jedna z nejtěžších věcí v životě lidí, se kterými pracujeme v Melkadidě je naprostá všudypřítomnost násilí a chudoby. Ještě před pár týdny místní kluci hráli s hadry svázanými provázkem do kulatého „míče.” Většina z nich běhala po trnitém a kamenitém hřišti bosa nebo v umělohmotných pantoflích. Co je horší, na místo, určené etiopskou vládou jako fotbalové hřistě, si dělal nárok jistý místní obyvatel. Mládež se už několik měsíců bála hrát, protože hru pravidelně přerušovali hádky a čím dál ostřejší výhružky. Jeden den mladí dorazili a našli dřevěné hranky vyvrácené a rozbité na kusy. Jen pár hodin před začátkem dnešního zápasu se na hřišti objevil muž z místní vesnice se samopalem přes rameno a s křikem hrozil, že tady se žádný fotbal hrát nebude.

JRS, která posledních pár týdnů intenzivně pracovala s etiopskou vládou a Úřadem vysokého komisaře pro uprchlíky (UNHCR) na tom, aby fotbalové hřiště mohlo opět být místem pro sport, zábavu a pozitivní využití volného času, zápas málem musela zrušit. Když se ale nakonec podařilo vše vyřešit a zápas uspořádat, vítězství nebylo otázkou toho, kdo dá víc gólů (i když konečný výsledek 5:0 nenechal nikoho na pochybách o tom, kdo bude muset trochu víc trénovat), ale toho, že se zápas v bezpečí a za podpory celé komunity mohl uskutečnit. Jedno odpoledne mladí kluci mohli být kluky a hrát fotbal.

JRS v. Beznaděj 1:0.

Pozn.: JRS organizuje fotbalový turnaj mládeže z tábora a přilehlé vesnice u příležitosti tzv. Šestnácti dnů aktivismu - mezinárodní kampaně za lidská práva, která se koná každoročně od 25.11. do 10.12. Téma letošní kampaně je „mír v našem domě, mír v naší komunitě.” Více o kampani se můžete dozvědět na internetu (zadejte do vyhledávače „16 dní aktivismu” nebo „16 Days of Activism”).

O propojení aktivismu, víry a mysticismu teď čtu velmi zajímavou knihu německé teoložky Dorothee Soelle. Název knihy v angličtině „The Silent Cry: Mysticism and Resistance.” V souvislosti s naším fotbalovým zápasem mě oslovila tato pasáž (volně přeloženo z angličtiny): Je nejvyšší čas, abychom přestali zastávat roli (..) zdánlivě nezůčastněných pozorovatelů. Úsilí při hledání alternativ, které by nahradily násilí, jak je patrné například (…) při práci s mládeží (…) se vždy opírá o spirituální základy komunity. Vnitřní pokoj, jako svoboda od chamtivosti a našich osobních omezení, se promítá do šíření míru a pokoje kolem nás.

Spätné odkazy URI | Komentáre RSS